… a jak to bylo s Helpíkem dál…
V pátek 24. května jsme s dětmi vyrazili po obědě směr Velké Losiny u Šumperka na celostátní kolo soutěže Helpíkův pohár. Výborná nálada a nabytá sebejistota z krajského kola zastínila i samotné čtyři hodiny v autě, které nás čekaly. Organizátoři měli vše pěkně připravené, takže příjezd, registrace i ubytování bylo už jen otázkou okamžiku. Z Jesenice jsme měli vypravené dva týmy – Vaška Mádla a Matěje Martínka, Terezku Volfovou a Terezku Havlíčkovou. Celkově dorazilo z celé České republiky 28 dvoučlenných týmů mladých zdravotníků a záchranářů.
Děti hned při příjezdu dostaly závodní trička a malé suvenýry. Jako bonus po registraci byla možnost začít znovu trénovat – s pomocí organizátorů si mohli vyzkoušet například práci s přenosným defibrilátorem nebo lavinovým vyhledávačem.
Oficiálně začal program v podvečer zapálením ohně a opékáním špekáčků. Jako novinku zařadili organizátoři v letošním roce nový úkol – noční bojovku. Takže večer žádná postel a vyspat se před závodem, ale hezky počkat u ohně, než na tým přijde řada, a pak s čelovkou šup do lesa a plnit úkol. Kluci se vrátili po pár minutách s pohodovým výrazem na tváři a konstatováním „nuda, tohle přeci zvládne každé malé dítě“. Víc jsme z nich nedostali, takže těžko říci, co se tam vlastně dělo.
Na sobotu byl připraven v nedalekém parku velký soutěžní okruh, kam nastupovaly jednotlivé týmy a plnily přidělené úkoly. Celkem musely děti zvládnout pět zdravotnicko-záchranných úkolů a tři úkoly zručnosti. Organizátoři i tady zapracovali na všech nejmenších detailech, takže jednotlivá stanoviště vypadala až nezdravě realisticky. Oživování utonulého byl jen slabý odvar na začátku, který pak pokračoval záchranou lidí z dopravní nehody. Následovalo ošetřování poraněného pyrotechnikou, doplněné o kamaráda v šoku, který se do všeho statečně pletl. Zastavování masivního krvácení, kde z figuranta skutečně tekla červená tekutina ve velkém, byl opravdový vrchol z pohledu příprav organizátorů. Celá trasa pak končila použitím epipenu při alergické reakci.
My rodiče jsme vše pozorovali zpovzdálí, abychom děti nerozptylovali. I přesto bylo vidět, jak do toho jdou s naprostým nasazením, jak fyzickým, tak i psychickým. Kdo někdy pár minut prováděl nebo trénoval provádění masáže srdce, ten ví, jak je to náročné.
Okolo oběda bylo po všem a my netrpělivě čekali na výsledky. Před vyhlášením výsledků se začaly objevovat posádky skutečných dospělých profesionálních záchranářů z celého světa, kteří tam ve stejnou dobu měli svou vlastní soutěž, nazvanou Rallye Rejvíz. Přišli se všichni podívat, jak jsou na tom děti v jejich soutěži. Samotné vyhlášení pak proběhlo hodně rychle – vyhlašovalo se deset nejlepších týmů, které představovaly deset nejlepších záchranářských družstev dětí z celé České republiky. Kluci skončili na čtvrtém místě! Dívčí tým z Jesenice skončil na čtrnáctém místě. Neuvěřitelně hluboký pocit z celého vyhlašování výsledků byl podtržený upřímným a nadšeným potleskem všech rodičů, učitelů, ale dokonce i všech profesionálních záchranářů, kteří tomu přihlíželi. Bylo krásné sledovat, jak všichni oceňují snahu a dovednosti našich dětí.
Celý Helpík je skvělá záležitost, která dává dětem možnost okusit, jaké to je, když se musí pod tlakem vyhrocené situace rozhodovat a učí se pomáhat. Člověk nikdy neví, kdy to budou potřebovat ve skutečnosti, a jen tiše doufá, že to snad nenastane nikdy. Za sebe velmi děkuji všem, kteří se na celé organizaci podílejí a věnují tomu svůj čas. V první řadě rozhodně patří obrovský dík paní učitelce Markové za to, že děti několik týdnů předem dobrovolně připravovala, takže skvělý výsledek našich obou posádek je také její velkou zásluhou. Děkujeme!
Václav Mádl st. (rodič)
